Vzpomínka je paměťový vtisk, doslova otisk okamžiku, v němž jsme se jedinkrát ocitli. A i když jsou povětšinou mírně zkreslené a nepřesné, dokáží nám docela věrohodně vrátit to, co pro nás má svoji váhu, to, co je pro nás důležité a to, co pro nás cosi znamená, abychom si dokázali připomenout hodnoty, jichž si vážíme a na nichž lpíme. Jenže co se stane v případě, kdy o tuto možnost přijdeme? Budeme stále lidmi, nebo jen schránkami bez obsahu? Byeong-soo (Kyeong-gu Seol) byl kdysi vrahem, nedopadeným sériovým vrahem, který se zapsal do dějin jihokorejské kriminalistiky počtem svých obětí. On sám sebe jako cosi špatného nikdy ale nepovažoval; své oběti si pečlivě vybíral. Vždy bral jen těm, kteří si to zasloužili, aby ti ostatní mohli žít, volně dýchat a smát se. Užívat si života a nemít strach. Zlo v lidech vnímal jako nemoc, kterou lze vyléčit jejím komplexním zastavením; tedy zabitím. Když si ale po sedmnácti letech od poslední oběti není schopen vybavit, co se za onu dobu vlastně odehrálo, je mu vyšetřujícím lékařem (Jae-yoon Jo) diagnostikována vaskulární demence. Tedy její pokročilé stádium, v němž už člověk nemůže věřit současným prožitkům, natožpak vlastním vzpomínkám. Když se ale v okolí města objevují oběti mladých žen, střetává se shodou okolností s mladým mužem, informativním policistou Tae-joo Min (Nam-gil Kim), který ve svém bezcitném chování projevuje cosi, co mu připomíná jeho samotného. Byeong-soo tak na úkor jakéhosi pocitu začíná hledat nejenom ve své vlastní hlavě, v pokroucených vzpomínkách na minulost, která se možná ani nestala, ale také ve svém okolí, jsou-li všechny okolnosti jen pouhými vztahovými jednotlivostmi, doprovázejícími jeho imaginární představy, nebo jedná-li se o skutečného vraha, jakým kdysi on sám býval.(Conspi) [zdroj: csfd.cz].